Jdi na obsah Jdi na menu

Spojené státy jsou blízko bankrotu

O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány.

 

Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní

 

nepřesnosti. Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou

 

 

hospodářskou krizí z roku 1929.

 

Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom vůbec

 

neměli používat slovo krize. Není to vůbec krize, jako ta v roce

 

1929. Je to počátek konce fungování amerického principu

 

ekonomiky.

 

 

Tak jako se před dvaceti lety sesypal komunistický socialismus

 

jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika.

 

K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec

 

nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý

 

český selský rozum.

 

 

Představte si, že jste vynalezli integrovaný obvod. Součástka,

 

kterou dnes najdete snad úplně ve všem. Součástku, bez které vám

 

neprodají ani rohlík, protože i kasa v obchodě je vlastně počítač.

 

Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro

 

úplnost, byla to firma FAIRCHILD a bylo to v roce 1958.

 

Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku

 

přemístilo z Kalifornie do Číny.

 

 

Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické

 

linky a na rozdíl od Američanů to budou dělat „za hrst rýže“. A

 

nám (vedení firmy FAIRCHILD) vzroste zisk – to přece není

 

k zahození, že jo.

 

 

Přibližně ve stejné době přišla jistá firma AMPEX na fintu, jak

 

nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o princip, se

 

kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS.

 

A AMPEX se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by

 

to vyráběla a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A

 

tak to šlo s jednou firmou za druhou.

 

 

Zatímco v 50. letech bylo v USA na 30 firem, které vyráběly

 

televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná – ZENITH.

 

Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte,

 

snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Japonska

 

nebo přilehlých států.

 

 

Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze otáčejí.

 

Lidé pracují, vydělávají za svou práci peníze a za ty peníze si zase

 

koupí jiné věci, které se vyrábějí v dalších továrnách.

 

Jenomže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i

 

práce. Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala

 

chudnout. V 80. letech vyhlásil president REAGAN tzv.

 

ekonomiku služeb.

 

 

O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta

 

byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle

 

přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo,

 

půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale stát

 

neuživí !

 

 

Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost

 

Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl

 

světa začala vzkvétat, zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a

 

speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla.

 

Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních

 

problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje

 

pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto

 

začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused,

 

který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane

 

do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn,

 

aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a

 

ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám.

 

Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout Za několik let

 

jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se

 

stalo v Americe.

 

 

Její zahraniční dluh narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím

 

větší tím dluh byl, tím také rychleji narůstal. Je to úplně stejné

 

jako u toho našeho farmáře.

 

 

Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu, celé jeho tři

 

čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George BUSHE

 

staršího, B. CLINTONA a velkého dobyvatele George BUSHE

 

mladšího, vznikl TŘIKRÁT větší státní dluh, než za celých 50 let

 

uplynulých od Velké krize !

 

 

Zkrátka – Spojené státy mají velký problém a nějaké milionové

 

injekce do bankovnictví to nespraví ! Ty řeší následky, ale ne

 

PŘÍČINY problému? To je vlastně jenom další prodaný kombajn.

 

A až se dolary rozkutálejí, zapadnou Spojené státy do ještě

 

hlubšího bahna. Současný dluh tohoto státu v přepočtu na

 

jednoho obyvatele včetně nejmladších kojenců je asi 4,000.000

 

českých korun.

 

 

Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý

 

rok vyberou v celých USA, použily na splácení dluhu – vůbec by

 

nepřestal růst !

 

Už nyní je zcela jisté, že tento dluh nesplatí ani děti dnešních

 

amerických dětí !!! A velmi pravděpodobně je, že bohužel ještě

 

ani jejich děti.

 

 

Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají

 

státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky

 

po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť

 

Čína a Brazílie se rozhodly že v krátké době opustí americký

 

dolar jako svou rezervní měnu.

 

 

Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho z článků,

 

kterým nezávislí američtí ekonomové hodnotí situaci ve své vlasti:

 

„Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made

 

in Japan byl nastaven na šestou hodinu.

 

Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se

 

holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made

 

in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made

 

in Korea. Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý

 

rok vyberou v celých USA, použily na splácení dluhu – vůbec by

 

nepřestal růst !“

 

 

 

Už nyní je zcela jisté, že tento dluh nesplatí ani děti dnešních

 

amerických dětí !!! A velmi pravděpodobně je, že bohužel ještě

 

ani jejich děti.

 

 

Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají

 

státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky

 

po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť

 

Čína a Brazílie se rozhodly že v krátké době opustí americký

 

dolar jako svou rezervní měnu.

 

 

Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho z článků,

 

kterým nezávislí američtí ekonomové hodnotí situaci ve své vlasti.

 

„Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made

 

in Japan byl nastaven na šestou hodinu.

 

Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se

 

holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made

 

in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made

 

in Korea.

 

Poté si na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani.

 

Usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si

 

spočítal, kolik dnes může utratit. Když si srovnal čas na svých

 

hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made

 

in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval

 

v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.

 

 

Na konci dalšího marného a neradostného dne se JOE rozhodl

 

trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil ,

 

nalil si sklenku vína Made in France a pustil pustil televizní přijímač

 

Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře

 

placenou práci v Americe“.

 

 

U tohoto odstavce se lze i zasmát, ale faktem zůstává, že v době,

 

kdy Američanům „padla“ první velká banka BEAR STEARNS,

 

pocházelo asi 86 % spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl

 

vyroben ve Spojených státech.

 

 

 

Dnes, pouhý rok poté je toho domácího zboží zase o několik

 

procent méně. Průmyslová výroba ve Spojených státech totiž zase

 

poklesla.

 

Nechť je to tedy poučením pro ty, kdo budete kandidovat do

 

Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí

 

v minulém režimu vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč

 

tedy nezačít zase vyrábět ? Byli jsme totiž nejvyspělejším státem

 

v rámci RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny

 

na sklady nábytku, mohla se nás tato krize – pardon kolaps –

 

dotknout jenom nepřímo.

 

 

Co tedy z toho vyplývá pro Českou republiku:

 

Sami vyrábět všechno, to už je bohužel utopie.

 

To, že se mnoho rozkradlo je realita.

 

Kdo u toho byl, je všem známo.

 

To, že s tím nic neděláme je náš průšvih.

 

 

Ale co Amerika?

 

- Co se stane, až si ti, kteří dnes dělají za hrstku rýže, řeknou o větší plat?

 

- Co se stane, až se zatím bezedný trh Číny a dříve méně vyspělých států,

 

nebo lépe řečeno jejich obyvatel nasytí spotřebním zbožím?

 

- Na čem vlastně stojí ohromné zisky nadnárodních korporací? Nevypadá

 

to, že z dlouhodobého hlediska na písku?

 

- Jisté je, že to jednou skončí.

 

- Kolik lidí na světě vydělává horentní sumy peněz, aniž by vyprodukovali

 

cokoliv potřebného? Většinou je to otázka, kdo koho okrade.

 

- Kolik žen a mladých dívek si na DVD do zblbnutí pouští PRETTY

 

WOMAN a čeká na svého prince, aniž by postřehly, jak zcela mimo

 

realitu současnosti hlavní hrdina začal smýšlet sociálně?

 

- Firmu, ve které jsem pracoval, také koupili Američané. Propustili 40%

 

lidí, rozprodali postupně přidružené provozy a nakonec se slušným

 

ziskem prodali i nás. Ano, to byla kopie Pretty Woman. Jen ten hrdina

 

tam jaksi chyběl. Nebyla to totiž pohádka, ale realita.

 

- Ano, blíží se konec amerického snu, přes zatím nespornou technickou

 

úroveň. Kolik špičkových vědců pochází odjinud, Nákup mozků za vyšší

 

mzdu začal hned po II. světové válce.

 

- Dnes (kromě pár desítek tisíc těch nahoře, kteří jsou za vodou) jsou

 

vlastně všichni Američané žebráci.

 

- Proč nemůžeme kopírovat třeba Norsko, proč si vybíráme vždy to

 

špatné????? Asi si to zasloužíme. Bohužel.

 

 

 

A co budoucnost?

 

Toho dne se český Honza probudil brzy, otevřel si pivo, dříve

 

český PRAZDOJ, do sklenice …dříve KAVALIER, zapálil si

 

cigaretu indickými zápalkami SOLO SUŠICE a protože měl po

 

opici z předchozího dne, ochutnal indickou okurku ZNOJMIA.

 

Upadl, zarazil si střep do ruky, v nemocnici ho operovali

 

skalpelem z indické chirurgické ocele POLDI a na doléčení ho

 

poslali do ruských lázní Karlovy Vary.

 

V ruských lázních Karlovy Vary jej prohlédne slovenský lékař,

 

ukrajinská sestřička mu vydá rozpis léčebné kůry a svou první

 

proceduru podstoupí u Vietnamské terapeutky Nguyen Tsi Binh.

 

 

                                                                Václav Prokůpek